Vystudovaná grafička (SŠ) a učitelka angličtiny a zeměpisu (VŠ), studuji management v právu (LL.M.). Pracovala jsem v administrativě a na různých projektech (Euronanoforum) pro Technologické centrum Akademie věd ČR; moje další práce při a po mateřské: web editorka pro Magazín Legalizace, členka výkonného výboru Hnutí za aktivní mateřství a programová ředitelka informativního týdenního festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství Světový týden respektu k porodu. Naposled office management velvyslanectví Afghánistánu. Jinak jsem sázela stromy (pro Lesy ČR), roznášela pivo v hospodě, podněcovala děti k rebelii vůči autoritám, někdy se tomu říká "hlídání dětí" :-) Průběžně dělám titulky k videím nebo tlumočím.

V současnosti dělám projektový management a částečně HR.

Jsem ambasadorkou Rekonstrukce státu (ReSt). Tj. - ReSt aktivně sleduje práci zákonodárců (jako takový watchdog zákonodárných procesů - mechanismů i obsahu), ambasadoři jsou informováni a dál pak formou občanského lobbingu oslovují politiky s informacemi o širších souvislostech projednávaného problému. Hlavním motivem je zejména to, že sami poslanci často nemají možnost ve všech tématech stíhat sledovat a nastudovat úplně všechno do potřebné hloubky, obzvlášť pokud jde o něco, na co se nespecializují (a často pak udělají to, co doporučí kdokoli z příslušného poslaneckého klubu), ovšem když je poslanec včas seznámen s širšími souvislostmi nebo dobrou praxí ze zahraničí, je schopen diskuse a může se rozhodnout i jinak. Naposled jsme řešili např. teritorialitu exekutorů/exekucí. - Při spolupráci s ReSt se zároveň dozvídám o aktuálních legislativních procesech ještě než je zkreslí media, což je jedna z věcí, které mne na tom baví, protože mě celkově právo jako věda přirozeně zajímá.

Můj vstup do veřejného prostoru se datuje rokem narození dcery a následně podané žaloby, jejímž smyslem bylo poukázat na (v té době běžný) společenský fenomén "poplatky za otce u porodu", které v podstatě představovaly porušování práv otce, dítěte i ženy (rodící v porodnickém zařízení) par excellence. Šlo o jednu z forem strategické litigace (kdy žaloba je sice pro jednotlivce o bagatelní částce, nicméně plošně jde o systematické okrádání ve velkém - které nemá ani logické opodstatnění, ani oporu v zákoně). Výsledkem bylo, že vybraná částka (finanční podmiňování přítomnosti podporující osoby /nejčastěji otce/ u porodu) byla soudem prohlášena za tzv. nedovolené obohacení a soud jsme vyhráli (2014). Byla to pro mne celkem velká věc, jelikož tímto precedentním rozhodnutím (když jsme ho všem porodnicím rozeslali) se podařila změnit celá ta stávající skutečnost a porodnice postupně přestaly vybírat buď úplně a nebo výrazně snížily tu původní částku na nějakou ryze provozní.

Co mne vede k politice jako takové i k Pirátům: touha zachovat svobodnou sebevědomou společnost a to stávající sebevědomí neztratit, zachovat svobodný internet (jasně, on úplně svobodný není, ale řekněme alespoň do takové míry v jaké je teď) a nenechat si ukrajovat z práv a svobod od těch, kdo mají díky špinavým prachům v současnosti velkou míru moci jak zákonodárné tak exekutivní a místa v rozhodovacích funkcích a často to vypadá, že si myslí, že svůj vliv mohou bezmezně zneužívat, resp. využívat na úkor mnoha ostatních lidí.

Jsem rezidentkou Prahy 3, mám jednu dceru.